Fatherland

Elenora

Lidská rasa pomalu kácela stromy pro svou potřebu, aby si mohla stavět domy, topit a vyrábět z nich různé nářadí. Vždy večer matky svým dítkám na dobrou noc vyprávěly povídky o elfech, protože to bylo pro ně nejlepší uspávadlo. Lidé nevěřili, že elfové žijí, ovšem ještě tu bylo pár nedotčených lesů, které opravdu obývali. V jednom takovém bydlela Elenora a její matka Lyra. Elenora byla na elfské poměry dospívající dívka, která dokončovala základní studium. Psaní jazyka elfů, stromů, ptáků a zvířat.

Měla jemné rysy tváře, hustší uhelně černé obočí, dlouhé řasy, modré oči, které byly hluboké jako studna a uměly každého prozkoumat zkoumavým výrazem. Její začínající křivky v modrých šatech, co nejraději nosila, už daly o sobě vědět. Mnozí elfové o ní začínali mít zájem, ale ona jim nevěnovala pozornost. V minulosti bylo pár bezvýznamných lásek, při kterých poznala jen neupřímnost, proto od té doby byla plachá a vytvářela si z mužského rodu jen kamarády nikoliv přítele. Záleželo ji hodně na jejich přátelích, protože ve své třídě, krom jedné nejlepší přítelkyně, žádné neměla. Vedla samotářský život. Vždy po škole šla do lesa, aby naslouchala stromům, který vyprávěli starodávné příběhy a poslouchala ptačí líbezné písně. Jednoho dne , když se soustředila porozumět jazyku přírody, zaslechla jeden starý velký dub. Pomalým přitahujícím hlasem povídal o elfovi, který hledá na povídání milého elfa či elfku. Povídání ji natolik uchvátilo, že si nevšimla západu slunce. S hrůzou utíkala jako laň zpět domů. Matka právě vařila večeři, když otevírala dveře. Lyře se nelíbilo, že její dcera je venku tak dlouho. Měly vlastní domek na okraji vesnice. Elenora vlastnila pokoj, kde měla vlastní svět stejně jak jako Lyra. Matka se obrátila na Elenoru s vyčítavým pohledem. Ta jen pokrčila rameny a sedla si ke stolu. Večeře proběhla v poklidném duchu. Poklidily ze stolu a rozešli se do svých pokojů. Elenora přemýšlela o neznámém elfovi z vyprávění starého dubu. Nevěděla jeho jméno ani jak vypadá, ale jelikož příběh byl velmi poutavý, rozhodla se zítra opět vyrazit k dubu.

Ve škole její oči těkaly nervózně po všech spolužácích. Když učitel ukončil hodinu, okamžitě si sbalila věci a rychlým krokem opustila třídu. Spolužáci za ní na sebe s nechápavými výrazy hleděli. Nikdy se nestalo, aby se Elenora vyšla ze třídy jako první spíš naopak, zůstávala v lavici, přebírala si poznámky či něco dopsala nebo šla k učitelovi se optat co jí zajímalo.

Pospíchala lesem jak nejrychleji mohla. Celá nedočkavá přišla k dubu a začala se soustředit na uklidnění svého těla a duše. Trvalo ji několik minut než ovládla své vzrušení a začala pozorně naslouchat. Slyšela všechny ostatní stromy jen starý dub mlčel. Začala zmatkovat. Nikdy si s ptáky ani se stromy nepovídala, spíše poslouchala. Teď musela učinit rozhodnutí, zda-li poprosí starý dub, aby jí pověděl víc o neznámém cizinci a nebo odejde. Byla zabraná sama do sebe, takže nevnímala okolí. Z nenadaní ji z myšlenek vytrhly vzdálená slova. Všimla si jak je k ní dub nahnutý a pozorně se na ni dívá. Náhle zopakoval větu: "Ty jsi ta mladá elfka, která včera poslouchala zaujatě můj příběh, že?" Nervózně pokynula na souhlas. "Něco ti řeknu. On se skrze mě dorozumívá s okolím, protože nemá moc času a neustále něco dělá. Jestli máš zájem si s ním začít povídat, stačí, když ve své mysli budeš tvořit věty a pošleš je mě. Já mu to doručím." Elenora nebyla schopná slova. Nedokázala uvěřit tomu co ji právě sděleno. Nakonec se rozhodla to zkusit. Zavřela oči a řekla: "Ahoj, jak se máš?" Vzápětí uslyšela hlas ve své hlavě jak odpovídá: "Dobře. Děkuji za optání. A ty?" Elenora vyjekla vzrušením. Otevřela oči. Dýchala zrychleně. Bylo to pro ni něco nového co neznala a přesto věděla jak se co dělá. Zhluboka se nadechla, zavřela oči. "Promiň mi za výpadek, ale zkouším tuto komunikaci poprvé. Jinak život jde normálně," řekla. "To je v pořádku, chápu tě. Jak se jmenuješ?" Chvíli se rozmýšlela, zda-li mu má říct své jméno, nakonec však odpověděla: "Elenora".