Mé nahé já
15. 1. 2008
Mé nahé Já
V agónii strhám ze sebe cáry růžové kůže,
odhalím světu tělo své v plné rudé kráse,
drápy naostřenými jak jen šelma mít může,
ale za zkrvavenými svaly je další vrstva zdá se.
Prsty pracují jak nejostřejší ocelové břitvy,
odpadávají ze mne poslední kousky těla,
krev již dávno unikla, přesto není konec bitvy,
pod svaly bělí se kosti, můj skelet, má cela.
Přesný počet kostí v lidském těle neznám,
trvalo snad celé věky než poslední zlomil jsem,
dílo je hotovo, již není, za co bych se skryl,
pohleďte, zde před vámi stojí mé nahé Já.
V agónii strhám ze sebe cáry růžové kůže,
odhalím světu tělo své v plné rudé kráse,
drápy naostřenými jak jen šelma mít může,
ale za zkrvavenými svaly je další vrstva zdá se.
Prsty pracují jak nejostřejší ocelové břitvy,
odpadávají ze mne poslední kousky těla,
krev již dávno unikla, přesto není konec bitvy,
pod svaly bělí se kosti, můj skelet, má cela.
Přesný počet kostí v lidském těle neznám,
trvalo snad celé věky než poslední zlomil jsem,
dílo je hotovo, již není, za co bych se skryl,
pohleďte, zde před vámi stojí mé nahé Já.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
