Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hřbitovní kvítí

22. 7. 2006
Hřbitovní kvítí

Znám jednu starou zahradu
v ní růží roste lán,
trny vzhůru v obranu
však neví,kdo je jejich pán.
Květy rudé jako krev
vždyť v ní byly sety,
jiné barvy jak tvá kůže
z hory masa rostou tyhle v lánu růže.
 
Vedle v ohrádce z chladného kamene
v barvách se točí macešky,
nikdo jim jejich pána nevezme
ba ani jejich dcerušky.
K nebi se točí na jeho loži
žádná však netuší o chladném noži,
čepeli chladné jež nocí se leskla
nad jejímž dílem k ránu žena teskla.
 
Opodál menší ohrádka z mramoru
nad ní andělíček strážný,
bílá lilie pla by se k slunci nahoru
však tíživý osud její paní je strašný.
A tak se krčí, k andělu vzhlíží,
vnímá stín temnoty když se k ní plíží.
 
Nejmenší květinka ohrádky nemá
jen kámen a na něm holubí pár,
jejich minulost zůstává němá
jen pomněnka jak z ráje dar.
Květinka na hrobě malého dítka,
křehčího, než tyhle na hřbitově kvítka.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

net.

(relixiv, 22. 5. 2007 21:44)

Jestli jsem dobře pochopil, jde o vztah květin na hrobě k lidem, jež pod nimi "dřímou". Vskutku zajímavá myšlenka...