Fatherland

Umělec s kloboukem
hledá obživu
v temné ulici

Duši mu zahřívá
odlesk obdivu
v malé konvici

Ta tekutou naději mu skýtá
vždy, když ve vzpomínkách lítá
nad úspěchy dávnými přemítá

Však živá voda neutiší hlad
ta jen každou kapkou tlumí pád
nojo - ale copak to jde napořád?

Cosi se třpytí v této ulici
není to klam a není to sen
jen chlápek zdravím kypící
pro tuto chvíli osamocen

Dává mu jíst a dává mu pít
dává mu měsíce svit
výměnou za ten třpyt, nechal si přislíbit
jeho talent, duši a cit

Básník se tedy ocitl na udici
že naletěl však netuší
že otročí té pijavici
a řezníku duší

Sklízí tak pustý smích
více než obdiv žen
ve verších nevšedních
tak končí jeho sen

Přežívá v bahně
od chvíle ke chvíli
když jiní mu ladně
pak žilou pustili

Talent jim vydělal jmění
talent, co nikdy neměli
to ale správné není
a nářky můz jsou ztišeny

Ztratili svoji lidskost
těmito zločiny
mění tak lidskou bytost
v libru mršiny

Tak slyšte, vy blbý pijavice
co pouštíte nám žilou
my vás i ty vaše chtíče
rozdrtíme silou