Po dešti
4. 8. 2007
dnes ráno...malé snění o světě
Je po dešti a volně se dýchá.
Svět je čistý, všechny hříchy předešlé noci jsou zapomenuty.
Probuzení je jiné, radostné – ne otupující a marné.
Mysl, osvěžena bubnujícími kapkami nočního deště vyráží jako střela za novými
obzory.
Letíme nad lukami – všechna stébla trávy, každičký lísteček, květy u
cesty, to vše je pokryto ryzím stříbrem.
Nad řekou protneme ranní mlhu, pod námi se mrskne stříbrná rybka, snad se chce
také na chvíli potěšit z té nádhery.
Rudohnědá půda zoraných polí se otevírá a dýchá, její vůně slibuje úrodu.
Lesy – jejich majestát stoupá vzhůru, zahaleny v tajemném oparu schovávají
svá odvěká tajemství před našimi zraky.
Do skal doléhá jejich hukot, sokol odtud vyráží najít své každodenní živobytí
nezdolný jako skály samy, hrdý.
Zpátky do reality se neradi vracíme, sotva uschne poslední kapka, prach ožije a
vrátí se na své místo v ulicích.
Není krásné trochu snít?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář