Cit
Cit
Já jsem Ty a Ty jsi Já,
v našich srdcích žije láska spoutaná.
Miluji Tebe jako Ty mně,
je to podobno světlu na konci temné jeskyně.
Cit náš je věčný, nelze zpřetrhat!
V létě nerozpustí ho slunce a v zimě nespálí mráz.
Vždyť ten cit je v našich srdcích, v nás!
Lásko, neopouštěj mně, už kohout kokrhá.
Ne, já už Tě nechci v temnotě nechat,
má bytost touží být s tebou.
Neboj nebudeš už dlouho čekat.
Samota je hrůzná loďka, co jen v temnotě umí plout.
Jdu za ním, za svým osudem,
protože jen on mi byl v tomto bytí souzen.
Držím ho za ruku, vidím milovanou tvář.
Líbá mé rty, šeptá mi slůvka a za ním v temnotě je vidět něžná zář.
Jdeme k té záři ruku v ruce.
Ach, už vím, to je jiný svět a v něm jiné slunce.
On je můj jako Já jeho.
už nikdy nenecháme jednoho bez druhého. . . .