Drak a Jednorožec
Drak a
Jednorožec
V jedné zapadlé vesnici se kdysi dávno narodila uprostřed
jara krásná dívka. Už jako děvče se líbila všem kdo ji poznali, a nebyla vtom
jen její krása, ale i její charakter. Její rodiče oba pocházeli z kouzelnických
rodin, a i když byli chudí svoji dceru nade vše milovali. Ale její otec zemřel
při střetu s divokým drakem a její matka zemřela několik měsíců potom, říkalo
se, že jí srdce puklo nešťastnou láskou k mrtvému otci její dcery - Luny.
Luně trvalo nějaký ten čas než se smířila s tím, že oba její rodiče navždy
odešli a nechali ji v tom světě samotnou. Jednou přijel do její vesnice
pohledný mladík. Luna si ho ihned zamilovala. Mladík dokonce její city
opětoval, což pro ni bylo něco ohromného a také to byl zcela nový pocit.
Černovlasý mladík s hřejivě hnědýma očima, vysokou postavou a velkým osobním
kouzlem byl ihned středem zájmu místních dívek. Získat si ho ale dokázala pouze
jediná a to Luna. Učarovali mu její havraní vlasy a velké mandlové modře
zbarvené oči, nádherná tvář i vysoká štíhlá postava. Byla pro něj tím nejkouzelnějším
co kdy uviděl a díky ní poznal ten nádherný do té doby nepoznaný pocit.
Jejich štěstí však nemělo trvat věčně. Ba naopak, mělo mít jen krátkého trvání.
Ve vesnici žil jeden mladý muž, který Luně záviděl naprosto vše od její krásy
po její štěstí. Byl to mocný čaroděj a osnoval proti milencům spiknutí, jehož
cílem bylo navždy je od sebe rozdělit. Po roce co se Luna seznámila s Fillipem
se konala jejich svatba. Byli na ní pozváni rodiče Fillipa a všichni kdo žili
ve vesnici stejně jako všichni, kdo znali Fillipa. Rodiči počínaje přátely a
vzdálenými příbuznými konče. Když jim přišli svatební hosté blahopřát, přišel k
ní i onen muž co jí záviděl. Oběma poblahopřál a pak velice rychlým a obratným
způsobem proměnil oba v nějakého tvora. Protože Lunu nenáviděl i miloval
zároveň, proměnil ji v nádherné ušlechtilé zvíře, které dnes známe pod jménem
jednorožec a jejího manžela Fillipa, protože ho nenáviděl za to, že mu ukradl
Lunu i její lásku proměnil v draka. Oba milenci si rychle uvědomili co se
stalo, ale k jejich věčnému neštěstí nikdo tu hroznou kletbu nedokázal zvrátit,
dokonce ani ten muž už to nemohl udělat neboť ho Fillipe vzteky rozsápal.
Samotnému útočníkovi se tak vymstila jeho touha po pomstě. Oba milenci se na
sebe naposledy podívali a pak už Luna běžela do nedalekého lesa, který se jí
měl stát novým domovem. Fillipe miloval svou ženu natolik, že se dokázal
ovládnout a nenapadl ji, když instinkty po něm chtěly pravý opak.
Dodnes se jednorožci bojí kouzelníků i lidí a spíš příjdou k čarodějce než-li
ke kouzelníkovy, snad je to pozůstatek po Luně, které ublížil muž, který jí
nějakým i když asi poněkud zvráceným způsobem miloval. Fillipe se držel dál od
lesů, i když to jeho duši působilo strašlivá muka. Navíc jim tímto prokletím
dal i ten muž jistou věc a tou věcí byla nesmrtelnost, i když trest za jejich
lásku byl tak veliký, tímhle se ještě znásobil. Ani jeden z nich nemohl zemřít
i když si to tolik přáli neboť doufali, že alespoň po smrti budou moct být
spolu. I když je to tak trochu zvláštní, doufají, že jednou se opět objeví
někdo kdo jejich prokletí zlomí a dá jim tak svobodu a štěstí, ale pokud se tak
nestane, budou dlouhou dobu odsouzeni žít v zármutku ze ztráty toho druhého.
Žili takto po několik století než se objevil jakýsi muž, nejspíš věděl co má
dělat, a tak vyhledal oba milence v proměněných podobách, přivedl je k sobě
přesně 24. prosince, což jsou u nás Vánoce a oběma jim vysvětlil, že si stačí
jen přát z celého srdce aby se osvobodili z těchto podob a byli opět sami
sebou. Drakovi hřejivě hnědé oči se zavřeli, krásné a hluboké oči jednorožce
stejně tak. Muž pronesl jakési zaklínadlo v nějakém prapodivném jazyce, a pak o
několik okamžiků později už jeden na druhého koukali novomanželé, žijící tak
strašně a mučivě dlouho v odloučení. Luna uchopila Fillipa za ruku a políbila
ho. Oba byli tak šťastní že jsou opět spolu, že si ani nevšiml nádherného
zlatorudého ptáka sedícího na stromě opodál. "Pane, za pár dní se mi má
narodit dítě, a já bych byla ráda, kdybyste se stal jeho kmotrem, souhlasíte?"
upřela na něj své veliké modré oči. Muž souhlasil a opravdu se za pár dní
narodilo nádherné dítě s ebenovými vlasy a hřejivě hnědýma očima. byl to
chlapec tak krásný až přecházel zrak. Muž vzal při křtu malého do náruče a
slavnostně nad ním pronesl jeho jméno jež bylo Phoenix. V tu chvíli se u něj
objevil onen zlatorudý pták-fénix-po němž dostal jméno. Fénix se posadil na
strom a spustil nádherný zpěv. Když dozněly i poslední čísté tóny jeho zpěvu
kmotr malého chlapce promluvil. "Fénix podle nějž si dostal jméno ti dal
budoucnost a odvážné srdce já ti dal jméno podle něj neboť jsi synem zvířat.
Nechť tvé kroky vedou kamkoli Fénix, Drak a Jednorožec tě opatruj!"
pronesl nad svým malým kmotřencem.
Tak skončil příběh dvou lidí proměněných ve zvířata a jejich lásky, ze které
nakonec vznikl i Phoenix nejčistší ze všech lidí, které tento svět kdy měl tu
čest nosit. Ale jeho čistota duše byla z velké části i v tom, že odvážné a
čisté srdce mu dal Fénix a jeho kmotr.
To je vše o Luně, Phillipovi, záhadném kmotrovi, Fénixovi i o muži jenž Lunu
miloval a také o Phoenixovi.