Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tajemství

6. 3. 2008

Tajemství

 

Soumrak zahaloval dívčí postavu do temných stínů a zkresloval její obličej. Jediné, co soumrak nedokázal skrýt byla její ladná chůze, přítmím pražských uliček se pohybovala s ladností hodnou kočky. Popelavé vlasy jí rámovaly obličej, jako stříbrný vodopád. Dorazila na nábřeží, k místu kde měla schůzku, hedvábné sukně za ní šustily. Čekala asi patnáct minut, když se ze stínu vynořil starší muž. Šedivé vlasy měl krátce zastřižené podle poslední mody, volný plášť však nedokázal zamaskovat stále ještě šlachovitou postavu. Pohlédla mu tvrdě do očí, on její pohled opětoval s chladnou jistotou.
„Rozhodla ses tedy obchodovat,“pousmál se samolibě. Měl před sebou nejkrásnější dívku nebo spíše mladou ženu z celé Prahy a její osud měl ve svých rukou. Těšilo ho to a zároveň znepokojovalo. Mladá žena němě přikývla. Pevně stiskla hedvábí sukně v pěstech.
„Pokud chceš svou sestru, tak stačí splnit jedinou podmínku.“ Fialkové oči se na něj znepokojeně podívaly.
„Vezmeš si mého syna Richarda a já ti na oplátku po obřadu vrátím Tvou nevlastní sestru, co ty na to, Eliso?“
Vyděšeně se na něj podívala, věděl, že ji má v hrsti. Tvrdě se mu zahleděla do očí.
„Nevíš co děláš, ale sám si stvrdil osud své rodiny,“nehezky se usmála a pak přikývla na souhlas. Pokřiveně se usmál, měl co chtěl. Elisa byla krásná a bohatá, co více si přát. Její výhružky nebral na vědomí, přišly mu plané, a tak je pustil z hlavy.
Druhý den přišla obálka se znakem Richardova rodu. Zhluboka se nadechla a otevřela ji. Úhledným tenkým rukopisem zde bylo pár řádek.

Dnes v poledne se dostavte na Staroměstské náměstí, kde si vás vyzvednu, okamžitě odjedete na rodinné pozemky v Anglii. Vaše sestra Angelina Vás tam bude očekávat i s mým synem.

Hrabě Leontyn Cursed

Srdce jí bušilo jako zběsilé, bude muset opustit svůj dosavadní život tady v Praze a odjet do Anglie. Kořeny jejího otce tam sice byly, ale ona je neznala. Pomaličku vydechla a zakřičela na celé město svůj vztek. Bylo to jako řev divokého zvířete. Stará služka vběhla do dveří pokoje.
„Paní moje, jste v pořádku?“ Dívka upustila dopis, který svírala přitisknutý na prsou. Pomačkaný papír se snesl k zemi jako podzimní list.
„Odjíždím do Anglie, abych zachránila Angelinu. Evo já se musím provdat!“zakřičela málem zoufale. Služka si přitiskla dlaň na ústa, když to slyšela udělalo se jí z toho až mdlo.
„A on to ví?“dokázala ze sebe vypravit zajíkavě teprve po chvíli. Elisa jen němě zavrtěla hlavou. Služka se pokřižovala, ale věděla, že její paní se provdá jen aby svou sestřičku zachránila. Velice Angelinu milovala, udělala by pro ni cokoli. Už jen proto, že Angelinu čeká dlouhý a šťastný život.
V poledne byla na určeném místě na rušném trhu. Měla u sebe jen vak s jedněmi šaty navíc a váčkem drahých kamenů, zašitých do spodniček. Bylo to její věno, v kterém bylo tolik, že by to vystačilo na několik let bezstarostného života. Leontyn se rozhodl ji doprovodit až na břehy Francie, kde ji předá svému synovi, který je prozatím poručníkem Angeliny.

***

Angelina se usmívala na muže, který seděl na židli vedle ní. Líbily se jí jeho modrozelené oči a hnědé vlasy, které se mu kroutily skoro až na ramena. Stýskalo se jí po sestře, ale s tímto mužem se cítila bezpečně, ne jako s tím druhým, co má ledové oči. V noci se jí zdávalo o tom, jak její sestřička pláče do polštáře a křičí do noci. Vždy se budila zpocená ledovým potem. Ale dnes svítilo sluníčko a i Richardův obličej zářil jako samo slunce. Usmíval se od ucha k uchu, netušila sice proč, ale byla za to ráda. Posledních pár dní byl zamračený, to se jí nelíbilo. Seskočila ze židle a natáhla k němu malou dlaň, jantarově zlaté oči jí přitom zářily jako dvě malá sluníčka. Dřepnul si k ní, aby měli oči ve stejné výšce. Obě ručky mu položila na tváře a prohlížela si ho s rozzářeným výrazem. Musel se usmát na tu malou, krásnou tvářičku. Miloval tu holčičku jako svojí dceru, nedokázal by jí ublížit. O její sestru však stál natolik, že se svěřil svému otci a on to vyřešil takto. I s Angelinou tehdy musely odjet okamžitě na rodinné sídlo v Anglii. Angelina se na něj také usmála a vlepila mu mlaskavou pusu na tvář, potom se zasmála a odběhla někam do útrob domu. Ještě chvíli tam tak seděl na patách a uvažoval, jak moc se asi Elisa změnila za posledních několik měsíců, co ji neviděl. Už večer ji uvidí, při té představě se mu rozechvěly prsty a rozbušilo srdce. Nemohl se dočkat.
Angelina už spala, když na dvůr dorazil kočár a z něj nejdříve vystoupil Richard a pak i jeho budoucí manželka. Odmítla jeho pomoc při vystupování a málem se přerazila o lem dlouhé sukně, zachytil ji. Když však uviděl nevoli v jejích očích, pustil ji. Elisa se jen maličko zapotácela, pak hrdě vypjala záda, narovnala ramena a odmítla nabízené rámě. Richard šel vedle ní a smutně se zahleděl na svého otce, který je jako pochmurný patron sledoval zpovzdálí. Teprve až zašli, tak s vydal dovnitř, do pokojů pro hosty. Elisa se zahleděla na svého budoucího manžela. Bylo jí toho mladého muže líto. Měl sympatickou tvář a choval se k ní mile. Bála se, že se dozví pravdu ještě dříve, než si ji vezme, to by mohlo ohrozit život její malé sestřičky a to nemohla dopustit. Snažila se proto nerozčilovat a vyhýbat se situacím vyvolávajícím stres. Bylo by to pro ni osudné a to nemohla dopustit. Dovedl ji do jejího pokoje, kde stráví poslední noc jako svobodná žena, blesklo jí hlavou. Když odešel a zanechal ji tu samotnou jen se zapálenou svící najednou jí bylo strašně těžko u srdce. Usedla na postel přesně ve chvíli, kdy uslyšela cvaknutí západky. Vyhlédla z okna na stříbrný kotouč měsíce a zavyla jako raněná vlčice. Bylo jí tak strašně teskno, když si pomyslela, že ten muž se o ní jednou doví všechno. Povzdechla si a ještě jednou zavyla, tentokrát mírněji a táhleji. Angelina se probudila tím příšerným zvukem a ač se to zdálo neuvěřitelné poznala v tom skřeku sestřin hlas, usmála se do noci a zase usnula. Ve spánku si cucala palec.
Richardovi při tom zvuku ztuhla krev v žilách, vzadu na krku se mu zježily chloupky a na kůži mu vyvstala husí kůže. Ten zvuk se nesl z těsné blízkosti, ale přesně definovat to nedokázal. Leontyn se zachvěl, ale nakonec zavrtěl hlavou a dál popíjel brandy.
Elisa usnula až pozdě k ránu. Když ji přišli vzbudit, přišlo jí, že spala sotva deset minut. Zatřepala hlavou a pohlédla na mladinkou služebnou, která jí přinesla bílé šaty vyšívané zlatou nití.
„Slečno, pojďte pomohu vám obléci se,“usmála se na ní přívětivě dívka. Elisa neochotně vstala, pořád ještě unavená po probdělé noci a dlouhé cestě. Děvče jí zručně rozepnulo knoflíčky šatů, které měla na sobě. Hbitě jí oblékla do svatebních šatů, aby se její paní nenachladila. Zavázala tkanice živůtku a usadila Elisu na židličku před zrcadlo. Jemně jí rozčesávala vlasy, které nakonec sepnula pomocí vlásenek do účesu vyčesaného vysoko na temeno hlavy, jen několik volných pramínků nechala spadat podél obličeje, aby účes zjemnila. Nakonec to všechno korunovala zlatou čelenkou. Když se na svou paní usmála do zrcadla, byla sama se sebou velice spokojena.
Elisa vstala a pohlédla na šaty, poté na svůj odraz v zrcadle, rty se jí zachvěly nad tím obrazem. Bylo neuvěřitelné, že se vdává, ačkoli bez lásky.
„Jak se jmenuješ?“zeptala se, anglicky ji učil otec, protože považoval za nutné, aby jeho dcera byla vzdělaná i krásná.
„Gwen,“řekla tiše se sklopenýma očima.
„Gwen, mně se neboj, nic ti neudělám. Nejsem tvůj nepřítel,“řekla a zvedla dívce obličej za bradu tak, aby jí viděla do očí. Dívka chtěla pohled opět sklonit, ale Elisa jí to nedovolila. Když chtěla dokázala být tvrdá. Koneckonců život ji to sám naučil.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář