Warrillow - kapitola 14.
6. 3. 2008
Warrillow 14.
Rigel, se druhého dne ráno probudil jako poslední a
zastihl ty dva jak stojí a pozorují východ slunce. Přišlo mu neuvěřitelné, že
Warrillow našla poslední zbytek své rodiny a konečně může být šťastná. Aredd s
Warrillow se o něčem velmi vážně bavili, ale ani jeden neodpoutal pohled od
krvavého a zároveň zlatého kotouče, který se právě drápal na svoje místo na
obloze. Když se k nim však přiblížil oba jako na povel zmlkli. Musí mít po
čertech citlivé smysly, pomyslel si Rigel, ale na hlas ani nemukl.
„Rigeli, odjíždíme,“nadechla se, „tedy já a Aredd, ty s námi nemusíš,“říkala mu
to, ale oči měla upřené někam za něj. Najednou si uvědomila, že ho bude
postrádat stejně jako tenkrát, když byla nucena žít ve Městě. Rigel byl
najednou neschopen slova. Myslel, že už to skončilo, že budou konečně moci žít
klidný život, a že.. že budou mít děti. Ale jak je vidět nejspíše jim to nebude
přáno. Prohlédl si ty dva tak rozdílné a přesto velmi podobné. Oba nezdolné a
nezlomné a povzdechl si, než odpověděl.
„Jedu s vámi,“prohlásil s lehce poraženeckým výrazem. Warrillow vypískla štěstím
a doslova mu skočila kolem krku až je málem oba porazila. Aredd se usmál a tvář
se mu vlivem jizvy neskutečně sešklebila, takže to vypadalo spíš jako hrozivý
škleb než milý a radostný úsměv.
„Miluji tě,“zašeptala mu do ucha než se ho pustila. V tu chvíli si Rigel
myslel, že mu samou pýchou a radostí snad praskne hruď. Nyní byl tím
nejšťastnějším mužem na světě jen on, nikdo jiný. Byl jen on a jeho milovaná
Warrillow.
„Vyrazíme dnes před polednem,“ řekl pouze Aredd a zlaté oči se mu zaleskly.
Odešel do domu a začal balit věci, Warrillow i Rigel ho následovali, i když s
mírnou prodlevou.
Rigel ani nevěděl kam jedou, ale měl neblahé tušení, že se ho to týká mnohem
více, než se původně zdálo, ačkoli Warrillow ani Aredd o tom nejspíše nevědí.
Jejich koně jeli klusem po krásné krajině, kde nebylo příliš obydlených osad.
Když míjeli město, kde je tenkrát zbičovali, tak se oba zachvěli, ale nejvíce
Rigel. Vzpomínky se mu nepříjemně vrátily, přišlo mu jako, by opět cítil ten
kousavý a drásající dotek biče na svých zádech. Zatřepal hlavou až mu vlasy
spadly do obličeje. Odhrnul je netrpělivým pohybem ruky. Byli na cestě už asi
dva týdny a pořád ještě nevěděl kam jedou, jen matně tušil, že tam nejspíš
nebude vítán. Warrillow ani Aredd mu na jeho dotazy neodpovídali. Tím víc ho ta
otázka pálila.
Warrillow pohladila krk své kobylky a vzpomněla si, co se tu před lety
odehrálo. Sharon, ta žena, tenkrát přišla o svoji prvorozenou a jedinou dceru.
Snad se jejich syn Darrek dokázal vzepřít osudu a žít svobodný život, snad
neskončil jako Renné. Tyto a jiné myšlenky jí létaly hlavou. Snažila se je
vypudit a tak se raději soustředila na ty krásné stavby z kamenů a nebo v
hojnější míře z červených cihel. Byly to krásné domy, některé nízké a některé
vysoké snad až k nebi.
Aredd prožíval v tomto městě smíšené pocity. Byl tu cizincem, jeho se netýkaly
znepokojené pohledy mužů i žen, které se upíraly na jeho sestru a na toho muže;
Rigela. Nevěděl, proč se tak děje, ale ruku měl v pohotovostní poloze na jílci
svého meče, který se mu houpal u pasu. Ale nic se nestalo, lidé jen zírali a
šeptali. Nic jiného se nedělo, ale Aredd měl bohužel či bohudík vycvičené
instinkty na nejvyšší možnou míru, podobně jako Warrillow.
Pokračovali směrem k domu Sharon, ale Warrillow ho nakonec objela jen z dálky.
Na dvoře zdálky zahlédla mladého muže, jak se cvičí a nakonec mizí v domě.
Prostoupil jí pocit štěstí, Darrek tedy žil. Ulevilo se jí a malinko se
pousmála. Rigel na ni pohlédl s porozuměním, věděl jak se snažila proti té
nespravedlnosti bojovat a jak bylo vidět nakonec se jí to i povedlo. Usmál se
na ni. Warrillow mu úsměv opětovala a po mnoha dlouhých dnech uviděla jak se i
Rigel usmívá nejen gestem ale i očima. Potěšilo ji to, byla moc šťastná i když
sama nevěděla, co ji pak čeká tam, kam jedou. Kam vlastně jedou? Ta otázka ji
nyní vytanula na mysli. Místo znala, ale nevěděla, jestli by ho měla nazývat
peklem a nebo rájem... Pro ní to bylo peklo krásné jako ráj.
Pokud ji její vzpomínky neklamaly, čekali je ještě dny cesty ale nyní již jen
dny a nikoli týdny, jak tomu bylo ještě nedávno. Na okamžik zavřela oči a zase
je otevřela. Opravdu to nebyl sen, opravdu se vracela na to prokleté místo.
Večer se utábořili na pár dní cesty od lesa, který se považuje za teritorium
Dětí Země. Warrillow měla husí kůži, Rigel se ošíval a byl lehce nervózní a
Aredd se zabral se zasněným výrazem do vzpomínek na velmi rané dětství, kdy s
rodiči ještě žili ve Městě. Přemýšlel jestli je pořád stejně krásné jako bývalo
a jestli je jejich dům pořád ještě na stejném místě a vypadá stejně. Čím více
se blížili, tím více mu dávno zapomenuté vzpomínky vyplouvaly na povrch mysli a
pletly se mu do vnímání reality.
Z masa rožněného na ohni se do okolí nesla libá vůně pečeně. Dokonce uslyšely z
temnoty okolo zaslechnout i šustot listí a trávy jak se zvířata plížila kolem
ohně a bála se přiblížit,k i když maso vonělo až se sbíhaly sliny.
Warrillow se prudce otočila a najednou hleděla do hnědých očí vlka. Malinko se
jí leknutím zastavil dech, ale ihned si uvědomila, že je to zvíře a ne nějaký
démon. Hleděla mu do krásných a velice inteligentních očí. Nakonec si ještě
jednou ukousla ze své porce a pak mu ji hodila do tmy, v naději, že ji vlk
najde a pochutná si. Další už si nevzala, ti dva chlapi jak zjistila toho sní
za dobrých deset dalších a nechtěla je obírat o večeři, stejně ji hlad po
několika soustech přešel. Otřela si ruce do trávy a pak pohlédla směrem kam
zmizel vlk. Měla nepříjemný pocit, jako by ji někdo pozoroval. Ale nikoho a nic
nespatřila, tak nad tím pocitem nakonec jen pokrčila rameny a prsty si začala
pročesávat dlouhé a neposlušné kadeře.
Ucítila na sobě Rigelův a kupodivu i bratrův pohled. Nevěděla, proč na ní tak
zírají. Warrillow si totiž neuvědomila, že jak se snažila pročesat si vlasy tak
se zaklonila a halena s kazajkou se jí napnuly pod náporem její hrudi, což
pánské části neušlo. Rigel na ni zíral a nasucho polykal. Aredd jen zíral jak
je jeho sestra už dospělá. Nemohl si pomoci ale pořád v ní viděl tu malou
holčičku v šatečkách, která mu kradla meč, aby se mohla cvičit v boji i přesto,
že pro ni byl jeho meč příliš dlouhý a těžký. Nakonec hodila jejich pohledy za
hlavu a uložila se ke spánku na deku, jenž si položila blízko k ohni, aby jí
bylo teplo.
Rigel s Areddem ji napodobili až o drahou chvíli později. Oba si dlouho do noci
rozprávěli o svých zážitcích z cest i okolo rodiny a dokonce i o tom co pro ně
pro oba znamená Warrillow spící opodál. I oni nakonec usnuli.
Vlk se přiblížil k místu, kde mu ta lidská žena hodila kus masa. Ležela o kus
dál, poznal ji podle jejího pachu.
Už mnoho dní jim dělal průvodce a sledoval jejich trasu, ale až nyní se jí
zjevil. Zarazilo ho, že se ho nebála. Byla akorát překvapená. Byl zvyklí, že se
ho každý snažil zabít a nebo alespoň odehnat jen, co se k někomu z tohoto druhu
přiblížil, ale ona byla jiná. Ti dva ho snad ani neviděli, ale nebyl si tím
jist. Byl ještě mladý a neměl tolik zkušeností jako měl vůdce smečky, jenž ho
vyhnala a tak z něj udělala samotáře. Nyní si ale našel novou smečku, kde byla
jen jedna samice. I když byla jiného druhu tak jí věřil, že mu neublíží. Lehl
si opodál a hleděl na ni svýma zemitě hnědýma očima, ze kterých vyzařovala
inteligence.
Ráno se probrala a hleděla přímo do očí vlka, jehož včera večer nakrmila svou
večeří. Měl mordu tak blízko její hlavy až mohla detailně prozkoumat postavení
chlupů na jeho čumáku. Nejdříve si myslela, že jí chce ublížit, ale pak
spatřila v jeho očích to, co nepovažovala za možné. Důvěru. Usmála se na něj a
vlk ji olízl. Rigel se probudil chvilku po Warrillow a s úlekem pozoroval co se
to tam děje. Bál se o život své krásky. Myslel, že jí chce vlk ublížit, chtěl
mu v tom zabránit. Náhle na svém zápěstí ucítil něčí silný stisk. Pohlédl na
svou pravou ruku a uviděl, že za ten stisk mohl Aredd. Gestem ho vyzval ke
klidu a Rigel se chtě nechtě posadil vedle něj pozorujíc onen výjev, jehož byl
svědkem. Vlk Warrillow olízl a ona se na něj usmívala. nechtěl jí ublížit,
avšak Rigel vlkovi nedůvěřoval.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář