Warrillow - kapitola 15.
6. 3. 2008
Warrillow 15.
Zděšeně pozoroval, co se asi bude dít. Měl strach a
nechápal, že se Aredd o svojí sestru nebál.
„Má zvláštní nadání,“ konstatoval Aredd tak blízko u jeho ucha, že mu stačilo
jen lehce šeptat. Když uviděl Rigelův nechápavý pohled, začal potichoučku
vysvětlovat.
„Už od batolecího věku jsme u Warrillow začali pozorovat jisté nadání.
Spočívalo v tom, že jí žádná zvířata neublížila a naopak. Ta zvířata jí
důvěřovala natolik, že ji byla ochotná následovat kamkoli a udělat cokoli.
Dokonce ji i chránila. Dokáže s nimi neuvěřitelné věci. Nechápeme, jak je to
možné, nikdo z našich lidí tyhle schopnosti nikdy neměl a ani je u nikoho
nepozorovali. Je to prostě záhada,“ dokončil své líčení a pak si lehce
povzdechl.
Vlk mezitím Warrillow očichal a konečně si pořádně dokázal vtisknout její pach,
nyní si byl jistý. Nikdy na ni nezapomene. Byla pro něj novou smečkou společně
s těmi dvěma. Ale tak nějak podvědomě cítil, že smečku vede ona. Jediná samice,
kterou zde viděl. Nedokázal uvěřit, že by se oba samci tohoto druhu dělili o
jednu. Ale nakonec nad tím máchl ohonem a tak nějak si uvědomil, že všechno je
možné. A možná to byli sourozenci. Již jednou viděl smečku vlků, kde byli dva
samotářští bratři. Možná to byl i tento případ.
Nevěděl, jak se k nim chovat, ale nejspíš tak, jak byl zvyklý. Se samicí s
ohnivou srstí si nedělal násilí, choval se k ní přirozeně, vycítil z ní
upřímnost, lásku a otevřenost, ale s těmi dvěma zatím nevěděl, na čem je. Ten s
černými chlupy na něj upíral ne zrovna hezký pohled. S tím by mohly být potíže,
pomyslel si. U toho světlého nevěděl, možná je proti němu a možná ne. Pak se
rozhodl, že bude nejlepší vše ponechat času. Ten sám ukáže, jak se k nim bude
chovat, a zároveň i to, jak oni se budou chovat k němu. S tím se slastně
protáhl, když ho Rudá začala drbat na zádech u kořene ocasu. Nikdy nic tak
nádherně příjemného nezažil.
Warrillow ho chvíli drbala a bavila se jeho slastně prohnutým hřbetem a
přivřenýma očima. Bylo to úžasné, opět mohla být se zvířetem, které si vybralo
ji a ne ona jeho. Pak se vrátila zpět do přítomnosti a pohlédla na svého
bratra, který musel napínat svaly, aby udržel Rigela na místě. Usmála se tomu
obrázku. Rigel působil dojmem, že bude vraždit, a Aredd byl jako téměř vždy
naprosto až chladně vyrovnaný. Nemohla si pomoci, rozesmála se na celé kolo. To
už bylo i na Rigela moc a okamžitě se k ní vrhl a ohledával ji, zda je v
pořádku, i přes její neutuchající veselí. Aredd to sledoval velice pobaveně a
jen tak, tak se držel, aby rovnou nevybuchl smíchy, protože Warrillow byla
očividně naprosto zdravá a v pořádku. Ale bylo mu líto vlka, který se v úleku
odplížil o kus dál a nyní na sebe upírali pohledy. Ani jeden neuhnul pohledem.
Ve vlkových očích bylo mnohem více inteligence, než si dokázal připustit.
Trochu ho to vyděsilo, avšak nijak si to nepřipouštěl. Toleroval vlka, stejně
jako on toleroval jeho, nebo se to tak alespoň zdálo. Bylo zvláštní zase najít
Warrillow, ale mnohem zvláštnější mu přišlo, že se její umění uklidňovat a
porozumět zvířatům nevytratilo. A jak je vidět, ještě se zdokonalilo.
„Musíme jít,“ oznámila Warrillow, když se nasnídali a viděla, že i vlk se již
nažral. Vnímala, jak ji pozorují jeho hnědé oči, kamkoli se hne. Nakonec zašla
k místu, kde večer přivázala svojí klisnu a bratrova hřebce. Rigelův kůň byl
volně, protože byl zvyklý přijít na zavolání. Odvedla svojí klisničku k
tábořišti. Dala jí na hřbet svou deku a nasedla. Bylo krásné vidět svět z
koňského hřbetu, chybělo jí to. A nyní znovu míří zpět do pekelného ráje,
blesklo jí hlavou. I Rigel s Areddem si připravili koně a mohlo se vyrazit. Vlk
běžel za nimi a nebo je sledoval zpovzdálí. Málokdy se k nim přiblížil.
Většinou jen na noc lehával blízko Warrillow a strážil ji. Rigel se k ní chtěl
v noci již několikrát přiblížit, ale vždy ho varovaly hnědé vlčí oči zírající
na něj ze tmy a stejně tak Areddův pohled, který planul ve světle ohně
přízračnou zlatou září víc než kdykoli jindy.
Jejich cesta ubíhala stejně jako předtím, akorát s tím rozdílem, že Vlk, jak ho
pojmenovala Warrillow, ji všude následoval a ochraňoval. Rigel to bral jako
utrpení a Aredd se tím bavil, protože on Vlkovi důvěřoval a nebál se jako
Rigel.
Na louku před Lesem dorazili až skoro večer. Slunce už se pomalu sklánělo k
západu a halilo oblohu do krvavě rudého hábitu. Utábořili se kus od hranice
lesa. Aby je případné nebezpečí ze strany dětí Země neohrozilo. Vlk si opět
lehl na své místo vedle Warrillow. Choval se jako věrný pes a ochranitel. Rigel
si brousil meč a stejně tak i Aredd, který svůj meč taktéž neodkládal z ruky
ani ve spánku. Zítra by se měli vydat na cestu lesem. Budou muset sesednout z koní
a nechat je zde. Následovat je bude již jenom Vlk a jejich svědomí. Ráno se
všichni probudili velice časně. Slunce se teprve drápalo na své místo na
obloze. Warrillow nebyla schopná se pořádně najíst a jen si unípla z moučné
placky, co si opekli na rozpálených kamenech. Byla nervózní. Každý zvuk ji
znervózňoval. Její nervy byly napjaté až k prasknutí, bylo to nesnesitelné
napětí, které dlouho nevydrží. Ruku měla instinktivně co nejblíže rukojeti meče
či dvou dýk, co měla za pasem. Kdyby na ní někdo zezadu třeba jen sáhnul,
nejspíš by skončil s nožem v krku.
Po snídani vyrazili. Šli co nejpřímější cestou k srdci prastarého lesa. Vlk
běžel vedle Rudé, v patách mu byl Světlý s Černým. Nevěděl, proč jdou do toho
lesa, věděl jen, že se ke staré smečce již nikdy nevrátí, zde byl jeho domov.
Zde s těmi dvounožci. Ať půjdou kamkoli, on půjde s nimi.
Warrillow byla nesvá. Jediné, co ji uklidňovalo, byla přítomnost vlka. Jeho
pohledy a věrnost jí dodávaly sílu před setkáním s Pánem, kterého se bála a
přitom ho obdivovala. Spěchali, aniž by věděli proč. Jen věděli a viděli, že
Warrillow tam něco táhne a pohání. Snažili se s ní udržet krok. Pro Aredda to
nebyl problém a dokonce i pro Rigela to bylo snadné, i přesto, že byl na rozdíl
od nich člověkem. V odpoledním horku se jim pochodovalo hůře, ale již viděli,
jak se před nimi rýsují domy, ve kterých Děti Země žily. Pro Warrillow to byl
návrat do pekla. Pro Rigela nepochopitelná nádhera, i když viděl stopy nicoty
všude kolem sebe. Uvědomoval si, že toto krásné Město je odsouzeno k záhubě.
Pro Aredda to byl návrat k dědictví, které mu zanechali předkové a Pán to moc
dobře ví. Nad tou myšlenkou se ušklíbl. Chtěl jen obyčejný život s obyčejnou
ženou a ne tohle, ale nyní se již nedalo nic dělat, jeho sestřička nevědomky rozhodla
o svém, jeho, Rigelově a dokonce i Vlkově osudu.
„Warrillow, počkej!“ křikl na ni. Otočila se za zvukem jeho hlasu. Nepoznával
ji, tahle osoba vypadala jinak. Nebyla to jeho sestra, jak jí znal. Téhle osobě
v bledém obličeji přízračně zářily její zvláštní oči. Vlasy se kolem ní vlnily
jako neposlušní hádci. Tohle nebyla jeho ani Rigelova Warrillow. Byl to někdo
jiný. „Půjdeme do našeho domu a pak zajdeme za Pánem,“ odvětila mu. Její vzhled
nezmizel, ale spíše se měnil v čím dál tím víc přízračnější. Občas oběma mužům
připomínala tváře těch, co zde umírali a nebylo jim pomoci. Děsilo je to.
Vyšplhali se do domu jejich rodiny. Aredd se až lekl, protože to zde bylo
přesně takové, jaké si to pamatoval, než museli toto místo opustit. On sám si
oblékl kalhoty z jemné látky a k nim si vzal halenu zdobenou stříbřitou
výšivkou. Na ramenou si nechal černý plášť, který mu darovala matka. Pak sešel
dolů za Rigelem, ten si pod domem prohlížel svůj meč a pečoval o něj jako o
svou milenku. Aredd to sledoval se zaujetím. Moc lidí jako Rigel ještě
nespatřil. Byl pohledný, ale nezneužíval toho. Poznal, že jeho sestru má
upřímně rád, už jen proto si ho vážil. Vlk byl nejspíš nahoře s Warrillow,
protože ho nikde neviděl.
Warrillow vytáhla z truhlice černé šaty vyšívané stříbrem. Zvýraznily její pleť
i vlasy. Vynikla v nich. Vlasy si nechala rozpuštěné, jen si na hlavu posadila
tenkou stříbrnou obroučku, na jejímž prostředku na čele byla maličká růže s
vybroušeným safírem. Vlasy jí v měkkých vlnách spadaly k pasu. I když byla
krásná, bylo v ní něco děsivého, možná za to mohly ty planoucí oči. Nohy měla
obuty do černých lehkých střevíčků s taktéž stříbrným vzorem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář