Život, Smrt, nicota
Život, Smrt,
nicota
Kapičky potu perlí se na čele
Mráz mi běhá po duši, po těle
Jsem stín nebo člověk?
Pán v černé s kosou kápi smek
Procházím světem; rájem či peklem?
Nevím a proto ptám se bezmocně a vztekle
Chci trochu klidu a snad i lásky
Dám cokoli do té podivné sázky
Hraji hru s Životem se Smrtí
Proč dusí mně tedy Smrti objetí?
Patřím snad Životu?
Ne, já totiž spatřila nicotu
V té nicotě jsem se nadobro ztratila
S nicotou – krásnou tanečnicí – život spojila
Věčné pouto obepíná mé a její ruce
Chtěla jsem mít rád, zlomilo mi to srdce
Vyškubla jsem se poutům, Života, Smrti i nicoty
Proč jen v žití mám takové trampoty?
Smutně se ptám, smutně si odpovídám
Jen já do černé noci samotná lkám