To nejsem já
ta dívka z posledního vlaku,
plačící pro nic,
pro mrtvá křídla ptáků.
Ohebný hřbet, pokorné oči,
za níž se nikdo neotočí.
Plachá a všemi opuštěná,
To nejsem já,
to je jiná žena.
To nejsem já,
koho sis tenkrát koupil
za pěkná slova
Když do mého života jsi vstoupil.
Doma zavřená, jako pes,
včera, zítra i dnes.
Pro tvoje chtíče připravena.
To nejsem já,
to je jiná žena.
To nejsem já,
to prázdné tělo bez duše,
jež se celá chvěla.
Utekla ve zlé předtuše.
V manželském loži z kamení,
podlehla svému zranění.
Pod tíhou těla uvězněná.
To nejsem já,
už zemřela ta žena.